Ven

31. prosince 2018 v 14:12 | On |  Básničky
Ven jdi. Ven!
Co tady?
Hnít celý den?

Nechte si své rady.
Je mi líto.
Nikdo neprošel přes mé síto,
žádný nepustil mě.

Musím se doprošovat,
zrádcům, co nebyl jsem dost?
Důvěru vypracovat,
sklidit jen zlost?

Proč nemám právo vybrat,
proč můžu jen k zemi klekat?
Nebýt hoden,
přece srdce svlékat?

Každý mi ho vezme,
a hodí zpátky,
už nikdy nepovzdechne.
Zase sbírat jeho plátky?
 

Jsem lovec

2. září 2018 v 13:53 | On |  Básničky
Každé ráno maluju svůj obličej
jako indián do boje.
Už je to takový obyčej
připravit se do obranného postoje.

Při šeru v trávě přikrčený
pozoruji bílé stáda,
tichem trošku vyděšený
lístečky jetelí řežou mi záda.

Nejnutnější se stalo,
hladím hřebt zvířeti,
co právě dodýchalo.

Čelo na čelo,
propouštím tvého ducha,
zlato, zlato
neměj mě za padoucha.

Pokora zvířeti co nasytí kmen.
Není to rozmar jen, není!
Život je cena cen,
ne tlení a klení
celý Boží den.

Mířit výš

14. srpna 2018 v 14:54 | On |  Kdyby byly ryby...
V neděli jsem se díval na nabídky práce a zjistil, že v divade Na zábradlí hledají krejčího.

,,Jen si to představ. Kdybys byl o dva roky starší, měl bys výuční list a peníze, stěhoval by ses do Prahy. Začínal bys svůj život a to rovnou v hlavním městě. 300 km od domova bys začínal budovat svůj vlastní. Domov. Život. A třeba taky ne. Co víš?
Dělal bys neobyčejné věci. Šil bys pláště králům a sukně princeznám. Měl bys jednu z nejkrásnějších a nejvznešenějších prací v samotném centru Prahy, kousek od Karlova Mostu, Orloje a přes cestu bys měl zeď samotného J. Lennona. Potkával bys herce z televize, ale i takové o kterých jsi v životě neslyšel a šil bys pro ně, chodil s nimi na zkoušky. Probíral bys s nimi jejich problémy, které bys poznal už od pohledu, protože jim nesedí na míru ušité sako, když během dvou týdnů shodili 5 kilo. A třeba taky ne. Co víš?
Po každé premiéře a derniéře bys s nimi chodil do jejich oblíbeného baru a oni by ti vyprávěli o světě hvězd a třeba i těch na obloze. Po pár flaškách vína. A třeba taky ne. Co víš?
Konečně by tvůj život dostával i nějaký tvar. A začal bys ho milovat tak jako už jsi to měl dlouho v plánu. Učil by ses stát na vlastních nohách. Bez berliček, bez koleček... .Dokázal bys (si), že na to máš. A máš! Teda. Měl bys. Jen tak mít tu občanku, za kterou koupíš cokoliv, papír ze školy, na kterém je napsané: Umí šít a pár dalších papírovek na účtě. Obvolal bys pár spolužáků, stejně všichni tvrdí, že vypadnou do Prahy hned po posledním zvonění, jestli jim nechybíš a že máš lék na jejich stesk, ale potřeboval bys k tomu trochu místa u nich v bytě. A třeba taky ne. Co víš?
Svůj život bys udělal tak hustý, že by se vlezl na čtyři kolečka dvou jezdících kufrů. Naposledy bys dal liškám dobrou noc a odjel bys tam, kde kožešinu jde vidět jen v zimě kolem cizích krků.
Ale víš co, třeba by tě ani nevzali, vždyť víš, že nic nevíš."

Sněte dál, než za hranice svých regionů. Bude to větší jízda.
 


A co teď...

10. června 2018 v 0:40 | On |  Téma týdne
Tak jsem tady zase. Po roce, se stejnou přezdívkou, ale s novým blogem a novou myslí, protože jak to tak už v pubertě bývá, každé ráno se probudíte a sami sebe nepoznáváte. A to nejenom v zrdcadle, protože puberta nám propůjčuje kožní nemoc, díky které naše tvářičky nachvilku zhrubnou, ale ani ve svých rozhodnutích se už sami leckdy nepoznáváme. Takže jsem zasvětil můj sobotní věčer tomu, abych obnovil něco starého. Zkusím vám tedy nabídnout moji novou mysl a uvidíme co z toho vzejde tentokrát.

Budu zde psát o strastech i radostech obyčejného umělce. O tom jak se cítím a co vlastně cítím, o tom jak se vlastně hledají přátelé člověku se sociální fóbií, o předsudcích, o nedospělosti a hlouposti. Bude tady povídat moje melancholická dušička a srdce se bude hádat s mozkem. Intuice by se měla ale poslouchat, protože pokud nemáte srdíčko napravo, máte ho na pravém místě.

Kam dál